V září 2023 vyšlo každoroční hodnocení digitalizace v jednotlivých členských státech EU, tzv. DESI. Česká republika se neustále zlepšuje v oblasti digitální ekonomiky, velmi dobře si vede v digitální gramotnosti – již 60 % populace má základní digitální dovednosti, což je hodnota nad evropským průměrem. Bohužel však trpí nedostatkem odborníků v oblasti ICT, což digitální rozvoj brzdí. Nejvíce zaostáváme v mobilní přívětivosti a v oblasti předvyplněných formulářích. Ale na to má Česká republika naštěstí lék – Zákon o právu na digitální služby.
Nejlepších výsledků dosahuje Česká republika v oblasti uživatelů eGovernmentu ČR 86/ EU 74, Digitálních veřejných služeb pro občany ČR 76/ EU 77, 16. místo z 27 zemí EU a Digitálních služeb pro obchod ČR 84/EU 84, 14. místo.
Opravdu špatná je situace v oblasti uživatelské podpory 68/84 (druzí odzadu), v mobilní přívětivosti 68/84 (druzí odzadu) a v oblasti předvyplněných formulářů 42/68 (třetí odzadu z 27 zemí EU). Ve všech oblastech je pouze minimální zlepšení o jeden procentní bod. Bohužel v těchto třech zmiňovaných oblastech rosteme pomaleji nežli průměr Evropské unie.
Celkově jsme na 22 místě ze 27 zemí Evropské unie stejně jako v předchozím roce i když se naše skóre zlepšilo o jeden procentní bod (z 63 na 64) ale ani Evropská unie nespala.
Většina doporučení Evropské unie začíná slovy „Czechia should accelerate its efforts in the area…..“
Takže jak dál?
Základním odrazovým můstkem je implementace Zákona o právu na digitální služby. Jen aplikací elektronických formulářů, které po prokázání totožnosti uživatele služby s využitím elektronické identifikace zajistí automatizované doplnění údajů nezbytných pro poskytnutí digitální služby vedených v základním registru nebo agendovém informačním systému plníme na 100 % kritérium předvyplněných formulářů, kde v současné době máme ubohých 42 %.
Pokud naplníme Katalog služeb a vezmeme ho jako základní zdroj informací o digitálních službách tak plníme kvalifikátor B1 Často kladené otázky, B2 informace vysvětlují kroky, které musí uživatel provést, B3 identifikace ohlašovatele, který je za službu zodpovědný i B4 službu lze najít na různých portálech státní správy samosprávy i komerčních subjektů. B5 mechanismus zpětné vazby, který je v Katalogu služeb implementován, B7 postup pro podání stížností. Takže jediný parametr, který bychom reálně neplnili jsou sociální média.
Pokud jednotlivé ústřední úřady dodrží minimální požadavky na elektronické formuláře plníme podmínku J1 dostupnosti informace pomocí responzivního webu, J2 dostupnosti aplikace pomocí responzivního webu, J3-J5 požadavek na on/line ověření přístupu (elektronická identifikace), J6 možnost použití banking ID, J7-J8 možnost přiložení dokumentace, J9 eFormulář k žádosti o službu, J10 Předvyplnění formuláře prostřednictvím responzivního webu.
Jak je z výše uvedeného vidět, Zákon o právu na digitální službu je postaven tak, že dokáže naplnit většinu požadavků eGovernment Benchmark Evropské unie. Naši zákonodárci prokázali velkou předvídavost, ale teď je nutné to realizovat.
Nelze očekávat nějaké velké úspěchy v roce 2024 ale pokud se nám podaří ZoPDS implementovat k 1.2.2025, tak v roce 2025 bychom se měli dostat mezi první desítku zemí Evropské unie. A to je přeci skvělá zpráva.